Po statistickém okénku z minulého týdne se nyní budeme věnovat jedné z odchovankyň trutnovského klubu, Michaela Gaislerové.

Osmadvacetiletá křídelnice nastoupila v Trutnově do zápasů ve všech věkových kategoriích a v některých dodnes drží střelecké rekordy. Po úspěšném studiu v USA, kde zároveň byla jednou z opor North Dakota State University v NCAA, se po jedné sezóně ve Francii na dva roky vrátila do svého mateřského klubu. Výkony a prostor, který v Trutnově dostala, pak následně využila k dalším evropským angažmá. V letošním roce je tak jednou z odchovankyň Trutnova, která hraje i evropské poháry – a to v dresu portugalské Sportivy. Dle statistik je zatím v této prestižní evropské soutěži dokonce nejužitečnější hráčkou svého týmu. Míšu jsme během reprezentační přestávky požádali o rozhovor pro naše stránky

Kam zamířili tvé kroky po Trutnovu?

Po dvou sezónách v Trutnově jsem zamířila do Portugalska, kde jsem působila v klubu Imortal, který leží na jihu země v Albufeiře. I letos jsem v portugalské lize, ale přesunula jsem se na Azorské ostrovy, konkrétně do hlavního města Ponta Delgada kde hraju za klub s názvem Sportiva.

Jak se ti daří v lize a evropských pohárech?

Zatím se mi daří dobře, rozhodně si nemůžu na nic stěžovat. Dostávám hodně prostoru a hraju spoustu minut, za což jsem samozřejmě ráda. Eurocup je skvělou zkušeností a basketbalovou školou, a také bylo super poměřit se s velmi dobrými hráčkami, které na této úrovni působí. Trošku jsem se prala s výškovou převahou ostatních týmů, ale myslím, že jsem se individuálně neztratila.

Jaké jsou největší rozdíly mezi českou a portugalskou ligou?

Oproti české lize je ta portugalská o něco rychlejší a běhavější, což je ale také dané tím, že hráčky jsou zde skoro na všech postech vzrůstově o trochu menší. Většina týmů má jednu typickou pivotku, holky na pozici čtyři pak už ale nehrají tolik pod košem, hrají spíše z venku a hodně střílí. Většina týmů agresivně brání po celém hřišti.

V minulosti si hrála i v jiných zemích, kde v zahraničí se ti líbilo nejvíc basketbalově a kde i z hlediska života?

Po basketbalové stránce tady v Portugalsku. Určitě se to liší podle týmů, ale moje zkušenost z bývalého a aktuálního klubu je zatím skvělá. Moc hezky se o nás starají, máme tady prakticky všechno, co potřebujeme. Na dopoledních trénincích s námi trenéři hodně pracují na specifických individuálních činnostech, většinou jsme rozdělené do dvou skupin podle pozic. Celkově mě tu tréninky hodně baví. Z hlediska života se mi nejvíce líbilo v Americe.

Co ti naopak v zahraničí nejvíc schází?

Nejvíce mi chybí rodina a kamarádi. Nesmím zapomenout ani na mamčino domácí jídlo. Jsem taky ráda venku a v přírodě, tady ale bydlíme ve městě. Jsme sice kousek od oceánu, ale typický les máme bohužel daleko. Na druhou stranu si ale užívám právě možnost koupání.

Jak sleduješ český basket a třeba i Trutnov?

Českou ligu samozřejmě sleduju, koukám také, jak se daří Trutnovu. Bohužel nemám čas koukat na zápasy, ale pravidelně kontroluju výsledky. Sleduju také české basketbalové profily na sociálních sítích, tak mám přehled o tom, co se zrovna děje. Občas si napíšu s bývalými spoluhráčkami.

Jak vypadá tvůj tradiční den?

Dopolední trénink většinou začíná v 10 hodin, tudíž vstávám okolo osmé. Nasnídám se, nachystám se a zhruba 45 minut před začátkem vyrážím do haly, kam to mám 15 minut pěšky. Po tréninku následuje posilovna, potom jdu domů, dám si oběd a trochu si odpočinu. Večer pak máme klasický týmový trénink. Ten je nejčastěji od 20:00, takže po návratu domů následuje už jen večeře a spánek.

Kam bys nás pozvala, kde všude už ses byla podívat?

Loni jsem měla možnost procestovat Lisabon i Porto a obě města rozhodně doporučuji. Mají toho mnoho co nabídnout a mně se moc líbila. V jižním regionu stojí za návštěvu město Lagos, které je obklopeno nádhernými plážemi a přírodou. Letos objevuju náš ostrov São Miguel, který je opravdu nádherný. Doporučuju udělat si výlet k místním jezerům, termálním pramenům a plážím s černým pískem, který je pozůstatkem sopečné činnosti. Hezké je i samotné město, které snadno projdete pěšky.

Jak jsi zatím spokojená s letošní sezonou, jaké jste měli/máte ambice?

Popravdě zatím moc spokojení nejsme. V Eurocupu jsme se chtěli poprat o postup ze skupiny, to nám ale nevyšlo. Věděli jsme, že zápasy budou velmi těžké, bohužel nás ale mrzí, že zatím většina skončila vysokým rozdílem. Přitom jsme v některých utkáních ukázaly, že můžeme se soupeřkami držet krok a do čtvrté čtvrtiny jsme šli s přijatelným skóre. V posledních deseti minutách ale vždy přišel kolaps a zápasy pak skončily dost jednoznačně. V domácí lize zatím máme bilanci 3-3, což určitě nebyl začátek, jaký jsme si představovali. Máme ambice poprat se o ligový titul a chceme uspět v pohárech. Sezóna je stále na začátku, a tak máme pořád šanci se poprat o dobré výsledky.

Děkujeme za Míše za rozhovor a přejeme jí(stejně jako dalším našim odchovankyním v zahraničních i českých soutěžích), ať se jí daří nadále minimálně tak, jako dosud.